Příběh 4.část
A jedeme dál.....:)
Po odchodu Amandy a Enza, se rodina snaží oklepat a žít dál spokojený život. Daisy přivádí na svět dalšího Starka a dívky dospívají a táhne je to do velkoměsta.. :)
Enzo
Čas běžel a Daisyno bříško rostlo. Na kontrole jim Aurora řekla, že to bude chlapeček a Andy se hrozně těšil. Jednou šli společně na procházku po ostrově a Daisy povídá: "Přemýšlela jsem nad jménem....co bys řekl kdyby se jmenoval Enzo?". Andy se na ní podíval a ona viděla, že má slzy v očích. "To by bylo vážně perfektní." řekl a objal ji...
Junior
Představuji vám malého Enza, je to veselý chlapík, očividně zdědil povahu po tatínkovi :) Vzhled zatím připadá spíš k Daisy podle světlé kůže
Narozeniny
Děti Aurory a Oriona dospívají v teen věk!
Astrid
První je Astrid která zdědila Orionův specifický rys - zářící oči. Je to pěkně divoká rošťanda, ráda se předvádí a navštěvuje kluby s přáteli, obléká se trochu odvážně což se moc nelíbí rodičům.
Melody
Melody se čím dál tím víc podobá Auroře, zdědila babiččinu barvu vlasů a dědečkovo malířské nadání. Také ráda hraje na klavír a chodí tancovat. Styl má podobný jako sestra jen není tak vyzývavá..
Nový život
Holky povyrostly a táhlo je to z domu. Astrid přišla s nápadem že si pronajmou společně byt ve velkoměstě, budou chodit na brigády a společně zaplatí nájem. Holkám se ten nápad děsně líbil! Rodiče z toho nebyli zas tak nadšení, ale po dloooouhém přemlouvání se rozhodli holkám vyhovět. Nastal den "D", proběhlo velké loučení a slzy, holky odjížděly dojaté, ale natěšené na nový život ve městě!
Byt k pláči
Holky přijely do města až pozdě v noci, byly strašně unavené, ale když uviděly byt, chtěly se rychle otočit a běžet pryč. Byl v příšerném stavu, zašlý špinavý nábytek, oprýskané zdi, myší díra v ložnici a obýváku! Adeline volala domů, že v pořádku dorazily, Astrid zkoumala podivný flek bůhví čeho na podlaze a Melody zasedla ke klávesám aby přišla na jiné myšlenky. Když se šla Astrid podívat do ložnice všimla si malého balkonku "Holky pojďte sem, rychle!" obě ihned přiběhly "To je nádhera.." vzdychla Melody, " Zvládnem to viďte, už kvůli tomuhle?" zptala se jich Astrid. Neodpověděly, jen ji obě spokojeně objaly...
Začátky
Děvčata vytáhla nakupovat. Oblečení, boty, šperky... opravdu se vyřádily. Adeline se nechala ostříhat aby schovala ouška, přece jen poutaly tu zbytečně moc pozornosti a na to zatím nebyla připravená.Taky si našly nová zaměstnání aby se někam posunuly. Jelikož Melody díky dědečkovy rozumí umění, stala se kritičkou. Adeline se ve snaze zachránit planetu dala na politiku a Astrid se snaží prorazit přes sociální média..
První dny pohody
Holky už se trochu zabydlely, zrekonstruovaly si koupelnu, ta byla opravdu nechutnost sama, další na řadě je gauč, bůhví co všechno v něm totiž žije...Sousedi jsou pěkní proutníci a dělají strašný kravál, třetí večer už to Adeline nevydržela a šla jim pěkně od plic říct, co si o nich myslí! S těma králíčkama na nohách vypadala vážně nebezpečně.. Po práci vyrážejí do centra a užívají si.
Průzkum města
Byla sobota, holky měly volno a tak se rozhodly vyrazit na průzkum města. Prožily nádherný den, podívaly se na spoustu úžasných míst a úplně se do města zamilovaly. Adeline zasněně pozorovala město z mrakodrapu "Doufám, že takový výhled jednou taky budeme mít...", " To si teda piš..." odpověděla jí odhodlaně Astrid..
Barman
Večer se usadili v jednom baru. Adeline pořád pokukovala po barmanovi, nebyl to její typ, byl potetovaný a nosil zvláštní účes, ale něco na něm jí přitahovalo. "Běž se mu představi Delo, sekne ti to!" povzbudila ji Astrid, když si všimla co se děje. " No já nevím..." váhala Adeline, ale nakonec si šla sednout k baru. Barman si jí hned všiml a aby taky ne. Ale Adeline se styděla, nic neřekla a pak se nenápadně vytratila.. Když přišly holky večer domů tak jí vynadaly "Proč jsi odešla, chudák tě pak všude hledal... tady máš jeho číslo, máš mu zavolat..".
První rande
Jaké to bylo pro Adeline překvapení, když se jí barman z předchozího večera ozval a pozval ji na rande! Byla ráda, sama by se k tomu nikdy neodhodlala. Pozval ji do koktejl baru nad metropolí, Dela si připadala jako v oblacích byla to krása. "Promiň že jsem se včera tak vypařila, zpanikařila jsem.." řekla Mattovi. "Nic se neděje, jen nechápu, proč se taková kráska jako ty vůbec stydí, nemáš důvod." mrkl na ni. "To je milý, díky..." zčervenala. Dlouho si povídali a parádně si rozuměli, až jí to překvapovalo. "Už budu muset jít, ale bylo to moc prima. Můžem si to někdy zopakovat když budeš chtít." chvilku váhala, ale pak se odhodlala a políbila ho. "To budu moc rád." usmál se.
Nástrahy bytu
Ten byt byl noční můra, každou chvilku se něco objevilo - švábi, myši, praskly trubky, hlavní jistič, podivný smrad z podlahy a pan domácí si četl knížku místo aby opravoval, no katastrofa..
Posun
Holky měly bytu plné zuby, sotva něco opravily, rozbilo se něco dalšího! Vyhubily myši a objevili se švábi! Nemohly ani pozvat rodinu protože se tam sotva vešly ony tři, kamarády se zvát styděly... dělaly vše proto aby si našetřily na nový, lepší byt. V práci jim to šlo pěkně od ruky a ve volném čase se taky činily. Našly si byt v zóně otřesů, nájem je díky tomu trochu nižší, je tam pěkný výhled a rychlé připojení což Astrid potřebuje. Takže hurá za lepším životem bez švábů!
Druhý byt
Nový byt nebyl nijak úchvatný, ale aspoň se tu holkám nedělalo špatně, bylo tu čisto a byt měl krásný výhled a velký plus - balkon! Na tomhle bytě se dá pracovat! Není to vysněné místo, ale na přechodnou dobu pořád lepší než ten první. Akorát je pan domácí při vstupu upozornil, že v bytě prý straší, ale to si dělal určitě legraci....
Rekonstrukce
Misa zněla jasně - zůtulnit to tu. Z posledních peněz co jim zbyly, zrekonstruovaly obývák k nepoznání. Jasné, veselé barvy, pohodlný nábytek, pracovní koutek. Hned je tu líp! Akorát zbytek ještě pokulhává...
Výhled
I když byt není úplně zabydlený, výhled z něj je naprosto přepychový... :)
Joe
Seznamte se, tohle je Joe. Joe je nejlepší kamarád Astrid, rád by byl něco víc, ale ona se nechce vázat, ráda si užívá. Je to prima kluk, doma to neměl lehké, ale je veselý a milý. Také je první komu Astrid svěřila klíč od bytu...
Duch Enza
Jednoho dne se v bytě zjevil dědeček Enzo. Byla tam Astrid a ta měla ohromnou radost "Dědóóó! Co tady děláš, jak je to možné?" radovala se. "Musím na vás přeci dohlížet, holky moje..." usmál se vlídně Enzo....
Matt
"Ahoj krásko, jsem rád že jsem tě zase potkal.." řekl Matt když potkal Astrid v centru.
"Jé, ahoj Matte, jak se vede...?" odpověděla mile Astrid.
"Dobře, ale mohlo by být ještě líp...nechceš se trochu pobavit? Ty a já, u mně..?" mrknul na ní Matt.
"To si snad děláš srandu, za koho mně máš, nejdřív vyjedeš po Dele a pak to zkoušíš na mně?" rozčílila se.
"Město je velký, když nechceš ty, jiná půjde ráda.." mávl rukou a ušklíbl se.
"Jen si jdi ty pitomče, ale jestli se na Delu ještě jenom podíváš, tak budeš mít co do činění se mnou!" zavrčela na něj Astrid a odešla...
Basketball
Bylo pěkné odpoledne a holkám se nechtělo trčet doma. Melody si chtěla zkusit zahrát basket, její styl by dost komický, Adeline jí držela palce, ale ani to moc nepomohlo, tak se alespoň vyfotily. Astrid šla zatím pro něco k snědku, pálivé jídlo v ní probudilo spícího draka. Bylo to opravdu ostré!
Johny
Tohle je Johny. Je to hudebník, kytara je jeho nejlepší kamarádka. Zamiloval se do Melody, když mu kritizovala vystoupení v parku. Byla tak roztomilá. Po čase se s ní spřátelil, ale to mu nestačí, moc se mu líbí, jenže vždy když začne flirtovat, Melody znejistí a je po všem... ona nesnáší flirtování. Johnyho čeká nelehký úkol! Jak se dá totiž sbalit někdo, kdo nechce flirtovat...?
Erik
Když už jsme u toho představování, mám tu ještě jednoho chlapce a tím je Erik. Erik je boháč. Tedy on přímo ne, ale jeho rodiče u kterých stále žije jsou velmi bohatí. Vyniká ve sportech, hlavně basketbal ho baví a je v něm vážně dobrý. Včera trefil Adeline míčem do hlavy když protestovala v parku. Dost ostře mu nadávala, skoro ho i přetáhla transparentem, ale on jemu přišla prostě úžasná. Chtěl jí někam pozvat, ale odbyla ho a naštvaně odešla. No, třeba se ještě potkají...
Pozvání
Adeline se šla projít do centra, netušila ale, že se na ní u stánků pověsil stalker. Ona si ho ale po chvíli všimla a počkala na něj "Ale, přišel jste po mně zase něčím hodit?" rýpla si "nebo proč mně pronásledujete?". "Budu upřímný, chtěl jsem vysledovat kde bydlíte, abych vám mohl poslat květiny na omluvu... no, když už jste mi překazila plány, pojďte si alespoň sednout tady na lavičku, něco vymyslíme abych vám ten úraz vykompenzoval." Mluví tak vznešeně, pomyslela si "Tak ale jen na chvilku, musím pak do práce..". Posadili se a on spustil "Abych se vám představil mé jméno je Erik a vy jste..?","Adeline, ale přátelé mi říkají Dela. Vy zatím ne." Erik se uchechtl. "Chápu, no takže Adeline co by jste řekla kdybych vás večer pozval na skleničku něčeho dobrého?". Adeline souhlasila, chvilku probírali podrobnosti a pak už musela jít. Byla příjemně překvapená..
Schůzka
Adeline přišla z práce, rychle se převlékla a běžela za Erikem, ani účes nestihla předělat. "Páni, moc vám to sluší." zalichotil jí Erik když ji spatřil. "Děkuju, ale nemyslete si že si to vyžehlíte lichotkami." snažila se být nedobytná, ale cítila že se červená, takže to bylo trochu marné. Erik ji upozornil na západ slunce, byla to nádhera, Dela byla tak šťastná že se kolem ní utvořila zelená aura. Erik si toho všiml, ale zatím nic neříkal, ani na ouška se jí neptal, byl velmi taktní. Sedli si spolu na taburet a ještě sledovali město při západu slunce. Povídali si o zálibách a o práci "Mohli bychom si tykat co říkáš." navrhla "A můžu ti říkat Delo?" mrkl na ní Erik. "Myslím že už můžeš." usmála se..
Krásný večer
Oba si večer pěkně užívali, foukali bubliny a popíjeli. Adeline se dočkala slíbeného drinku a byla celý večer opravdu moc šťastná. Po pár skleničkách začali dělat blbosti. Když se pak chystali jít domů a Erik se jí zahleděl do očí a krásně se usmál, její aura zrůžověla a ona Erika objala. "Děkuju za skvělý večer, moc jsem si ho užila." Úsměv jí opětoval "Taky jsem se výborně bavil, jsi úžasná, zítra ti zavolám, pokud budeš tedy chtít a můžeme něco podniknout, rád bych tě zase viděl.". " Já tebe taky." Adeline se rozbušilo srdce a vyrazila domů, takhle nádherně se ještě necítila...
Park
Druhý den se Erik Adeline skutečně ozval a pozval ji na procházku do parku. Když přišla, elegantně jí podal růži se slovy "Květina pro nejkrásnější dívku ve městě." Dela opět celá zčervenala. "Nepřeháněj.." usmála se na něj stydlivě. "To určitě ne, je to pravda." řekl Erik, stál tam hrdě a s vážným výrazem ve tváři si stál za svým. Adeline se z něj podlamovala kolena, cítila to, ale doufala že jí ještě chvilku udrží. Byla opravdu ráda když si šli sednout. Erik si k ní sedl docela blízko a jí se opět rozbušilo srdce. "Nechtěla bys ke mně zítra přijít na večeři? Uvařím, chtěl bych tě víc poznat". Adeline na něj chvilku jen zírala s otevřenou pusou, fakt, že ten krásnej kluk umí pravděpodobně i vařit jí úplně dodělat. " Jo jasně, moc ráda" vykoktala ze sebe nakonec..
Večeře
Erik Dele otevřel přes intercom "Poslední patro krásko" houkl do něj a běžel zpátky do kuchyně. Když Adeline vystoupila z výtahu vyvalila oči. Věděla že Eric je bohatý, ale tohle ji stejně ohromilo. Přišla za ním do kuchyně, kde už to krásně vonělo. "Jakto že umíš takhle vařit?" zeptala se protože po chvilce pozorování zjistila, že v tom opravdu válí. "Prostě talent.." otočil se na ni a zazubil se "...a děda vedl restauraci, naučil mně to." Byl tak uvolněný a dokonce i vtipkoval, Adeline se s ním cítila ještě příjemněji než předtím. U večeře si pěkně popovídali a pak pokračovali se skleničkou v ruce..
První polibek
"Páni to je výhled!" žasla Dela když jí Eric vzal na terasu. "Já mám ještě lepší.." šeptl jí Eric do ucha "..jsi nádherná." obešel ji a pohladil ji po tváři, pak ji chytil jednou rukou kolem pasu, přitáhl si jí a políbil. S Adeline se zatočil svět, připadala si jak v nějakém filmu. "Chtěla bys jít nahoru?" zeptal se Eric. "Víš já..." opět zčervenala "...já...jsem ještě s nikým..". Eric ji dal prst na rty "nemusíš mi nic vysvětlovat krásko" usmál se "počkáme, nikam nespěchám." znovu ji políbil. Pak si spolu lehli na postel a dívali se jeden druhému do očí dokud spokojeně neusnuli...
Rodiče
Když Dela ráno vstala Erik byl pryč. Našla ho v kuchyni. "Dobré ráno krásko, jak ses vyspala?" políbil jí na tvář. Najednou cinkl zvonek u výtahu. Šli se tam podívat a spatřili Erikovi rodiče. "Co tu děláte, měli jste být pryč celý víkend." podivil se Erik. "Copak, kazíme ti plány? Kdo je tohle?" vyjel jeho otec a ukázal na Delu. "Mami, tati, tohle je Adeline Starková, moje přítelkyně.." usmál se na ni a ona na něj. "Pf Stark, Stark... to jméno mi nic neříká, asi to nebude žádná významná rodina, určitě chcete od mého syna akorát peníze co!?" teď mluvil přímo k Adeline, ta se celá roztřásla a proběhla mezi nimi do výtahu. "Delo počkej!" volala na ní Erik ale jeho otec ho chytil za paži " nech ji jít synu..." dveře výtahu se zavřeli a Dela se rozplakala...
Návrat domů
Adeline byla ráda, že je doma. Astrid si hned všimla jejího výrazu "Delo co se stalo?" zeptala se. Všechno jí vyprávěla, krásný večer i příšerné ráno. "Ale no tak, to bude dobrý, to víš pracháči to mají v hlavě pomotaný..." snažila se jí utěšit. Docela to zabralo. " Podívej mám tu video ze včera, byli jsme s pár lidma v baru a Joe to přehnal, pobíhal pak nahej po náměstí." ukázala jí video v telefonu. " Proboha! jak mu září ten bílej zadek...!" smála se Adeline a byla opravdu ráda že s holkama bydlí...
Spolubydlící
Později odpoledne někdo klepal na dveře, Adeline šla otevřít. Byl to Erik. "Můžu dál?" zeptal se opatrně. Dela kývla a ustoupila od dveří. "Omlouvám se za své rodiče, někdy jsou strašní..." opět přikývla ale důrazněji "..ale tohle už byl vrchol takže... odešel jsem od nich, stěhuju se." Adeline byla v šoku "Ty jsi odešel z domova?". "Už je to tak, myslíš že bych tu mohl pár dní přespat než si seženu byt?" chytil ji za ruce. "Samozřejmě.." usmála se na něj a políbili se. "Jooooo!" vískala v kuchyni Astrid " láska vítězí!!!!!". Hned k nim přiběhla a objala je "Já jsem Astrid mimochodem..." představila se Erikovi a začala se s ním hned seznamovat..
Lechtačka
Dela: "Co to máš za bundu? Nevěděla jsem že máš i normální oblečení."
Erik: "Takže to co jindy nosím není normální?" zvedl obočí a ušklíbl se.
Dela: "No... moc ne." utahovala si z něj.
Erik: " Pojď sem ty potvoro!" začal ji lechtat.
Dela: " Ne" Eriku nech toho to strašně lechtá!"
Erik: " To je přece účel, nemáš si ze mně dělat srandičky!"
Dela: " No počkej!" a vrhla se na něj.
Astrid: " Jééé miláčci, vy jste tak sladký! " koukala na ně zasněně Astrid.
Astrid a Joe
Astrid byla z Dely a Erika asi nějak naměkko, když s Joem zpívali ve svém oblíbeném karaoke baru, nechala se docela unést romantickou baladou a po písničce ho políbila. Joe z toho byl příjemně překvapený. Nikdo jiný z party to neviděl, teda až na Erika, který se pěkně culil. Kdyby nic jiného, může si z ní doma utahovat. Kdo ví jestli z toho ale něco bude, Astrid se nerada váže a mohla mít jen slabou chvilku..
Festival lásky
Hrdličky vyrazili na festival lásky. Adeline zářila jak měsíc v úplňku a Erik od ní nemohl odtrhnout oči. Užili si krásný večer, tancovali, smáli se, zapalovali prskavky a užívali si jeden druhého. Johny to opět zkusil na neflirtující Melody která zpočátku, omámená sakurovým čajem, na jeho hru přistoupila, ale po pár pokusech už to byla zase stará Melody, která se cítila trapně a odešla domů....smůla.
Poprvé
Erik s Delou vypili ten večer spoustu sakurového čaje a byli tak rozvášnění, že doma se vrhli jeden na druhého..
Neznámý
Festival lásky to není nic pro Astrid, ta si raději zašla do baru, ale kvůli právě probíhajícímu festivalu tam skoro nikdo nebyl. Skoro. Astrid si všimla muže sedícího u baru, podivně jí to k němu táhlo, byla jím úplně konsternovaná. Nedalo jí to a šla si k němu sednout. Neznámý si povídal s barmanem a Astrid si ani nevšiml. "Ehm" odkašlala si "Ahoj, já jsem Astrid.." začala aby získala jeho pozornost. Když se však otočil, přejel jí mráz po zádech. Měl stejně zářivé oči jako ona! " J..já musim...musim jít.." vykoktala a utekla z baru...
Zlost
Když Astrid doběhla domů, měla na sebe vztek. Takhle zbaběle utéct. Zrovna ona. Mohla se třeba dozvědět něco o své zvláštnosti a místo toho to takhle pokazila. Šla rovnou do svého pokoje, chvíli seděla na posteli a přemýšlela o tom co se stalo. nakonec se rozhodla neznámého druhý den najít. S touhle myšlenkou nakonec usnula.
Hledání
Plna odhodlání neznámého najít, vyrazila Astrid pátrat do baru. Měla štěstí, barman z předešlé noci tu ještě byl. Bylo jí ho trochu líto že musel celou noc pracovat. Šla rovnou za ním "Dobrý den, nezlobte se že obtěžuji, ale nevíte kdo byl ten člověk co tu včera seděl na baru? Byl tu sám.." zkusila se zeptat. "Vy nevíte kdo to byl? Jste ve městě nová?" zvedl barman obočí a překvapeně se podíval "To byl Eliot Green, ten vynikající pouliční malíř..". Astrid se zamyslela "Aha, to jméno jsem asi zaslechla... Nevíte kde bych ho našla?". " No, měl by nám tu něco namalovat v prvním patře, jsou tam holé zdi po rekonstrukci... stavte se v týdnu snad budete mít štěstí." Mrkl na ni barman...
Štěstí
O dva dny později šla Astrid zkusit štěstí. Barman jí poslal nahoru. Když vyšla schody všimla si, že Eliot už se dost činil " To je krásný.." pomyslela si o grafity na zdi. Za rohem pak našla co hledala. " Zdravím...opět.." pozdravila rozpačitě. Eliot se na ní letmo podíval a pokračoval v malbě "Ale, kdopak se to vrátil. Dívka na útěku je zpět...". "Jo.. za to se vážně omlouvám zpanikařila jsem a mrzí mně to.." vysvětlovala Astrid "mohli by jsme si třeba později promluvit? Chtěla bych vědět víc o..", " ..o zářících očích." dokončil Eliot " Když počkáš až to dodělám, můžem si dole sednout a já ti o nich povím co vím.." mrkl na ni.
Tajemství zářících očí
Když Eliot domaloval, šli si sednout dolu do baru. "Takže ty o původu své zvláštnosti vůbec nic nevíš?" vyzvídal překvapeně Eliot. "Ne, táta o tom nikdy nechtěl mluvit, říkal jen že je to způsobené zvláštním genem a dál už nic." vysvětlovala Astrid. " Chápu.." odmlčel se Eliot "Asi to pro tebe bude trochu šok, ale je to takhle - Někdy ve 30. letech zmizela poměrně velká skupina lidí z okolních měst a vesnic, bylo to něco kolem sedmdesáti lidí. Nebyli nikde k nalezení." vyprávěl Eliot a Astrid napjatě poslouchala " Zhruba o deset let později se začali objevovat menší skupinky lidí. Všichni říkali totéž a sice, že byli drženi ve výzkumných laboratořích mimozemšťanů..." Astrid byla v šoku, ale Eliot pokračoval...
Celá pravda
"Prováděli tam na lidech strašné pokusy...dávali jim elektrošoky, pohrávali si s jejich myslí, zneužívali je, zkoumali je a spoustu horších věcí....bylo to strašné, až jednoho dne se u testovaných subjektů začal vyvíjet neznámý gen, o tom ti otec řekl, ale ten gen nezpůsoboval pouze záření očí, způsoboval také velké bolesti mimozemským únoscům a dokonce i smrt. Zdá se že tito lidé v sobě probudili jakýsi obraný mechanizmus, který je pro mimozemšťany smrtelně nebezpečný. A po generace se tenhle gen předává dál, až ke mně a k tobě." Astrid z toho všeho šla hlava kolem, vždyť s Adeline jsou spolu od narození, neúčinkuje na ní gen snad proto, že je Dela na půl člověk? Nebo je to tím že pro ni nepředstavuje nebezpečí? Tolik otázek na které neznala odpověď...
Orion
Astrid potřebovala odpovědi na otázky které ji trápili a tak zavolala tátovi. Jakmile Orion přišel spustila na něj " Všechno už vím, jak jsi to přede mnou mohl tajit?". Orion byl překvapený, tohle nečekal " No...nechtěl jsem aby sis myslela, že jsi výsledek nějakého mimozemského experimentu, to je vše.." snažil se ji uklidnit. " Ale co Dela? nemůžu jí nějak ublížit? Asi bych se měla odstěhovat...hmmm.. už mně z toho všeho bolí hlava..je toho moc." řekla Astrid a začala si mnout spánky. " Broučku, očividně nevíš všechno. Ten gen se aktivuje jen v případě, kdy se cítíš ohrožená a to se doufám nikdy nestane." usmál se na ni Orion. Astrid se ulevilo...
Jen přátelé...
Po polibku v karaoke baru vzplála u Joa naděje na vztah s Astrid kterou se snažil maximálně využít, pořád ji někam zval a psal jí smsky. Astrid už z něj tekly nervy, nesnášela když jí někdo takhle uháněl a tak se rozhodla to s ním vyřešit. "Takhle to dál nejde Joe, jsi můj kamarád, měla jsem slabou chvilku kdy jsem po tobě vyjela, byla to chyba, vím to....ale mohli bychom být prosím zase normální kamarádi jako dřív? Víš že já na vztahy nejsem.." prosila ho Astrid s výrazem ztraceného štěňátka. Joe byl nejdřív trochu naštvaný, ale pak při pohledu na její výraz vyměkl "No jo, hlavně se mi tu nerozbreč... alespoň jsem to zkusil..." pousmál se trochu zklamaně.
Návštěva
Přijela nečekaná návštěva! Andy, Daisy a malý Enzo. Andyho dvakrát nepotěšil pohled na Erika scházejícího po schodech v trenýrkách. "Hmm ty jsi pořád tady....skvělý.." mručel si pod vousy. Adeline ho zaslechla a rychle seběhla po schodech "Jé ahoj rodinko, nečekali jsme vás!" smála se (trochu přehnaně) a strkala Erika zpátky nahoru. "Potřebujeme laskavost Deli.. mohla bys Enza na víkend pohlídat? Jedeme s Aurorou a Orionem na nějaký wellnes pobyt.." prosila Daisy a významně valila oči na Andyho, který se pořád mračil. " No jasně ukážu ti město!" nadchla se Dela. " Jupíííííí to bude paráda!!" křičel Enzo a vrhl se na sestřičku..
Umělecké dílo
"Astrid děláš to špatně..." pokáral Enzo svojí sestřenku " ty to vůbec nebereš vážně, tohle bude umělecké dílo!". "Neberu to vážně? Ohýbám se tu už tři hodiny, ten sprej mám úplně všude, nejspíš budu barvy vykašlávat ještě tak měsíc a ty mi řekneš že to neberu vážně!?!" hájila se Astrid. Dela s Melody se dusily smíchy. Vzaly Enza do města a tomu se moc líbilo malování na chodnících a chtěl taky jeden obrázek udělat. Dopadlo to tak že sprejovaly holky a on na práci dohlížel. Šikovný kluk, umí si to zařídit! Obrázek byl ale opravdu krásný..
Ztracený
Astrid musela do práce a Enzo pořád škemral, že má hlad, takže holky zašly koupit něco ke stánkům. Zatímco Dela smlouvala, Melody si všimla, že něco nehraje. "Delo kde je Enzo?" zeptala se. Adeline se vyplašeně rozhlédla, ale brášku nikde neviděla. Hledaly po celém náměstí, všech se ptaly, volaly, ale marně. Enzo nikde nebyl. " Proboha on se ztratil, co když ho někdo unesl?!?!" začala panikařit Adeline...
Hledání
Holky se zastavily doma, ale ani tam Enzo nebyl, nedalo se nic dělat, potřebovaly pomoc. Melody zavolala posily. Astrid odešla z práce dřív aby mohla bratránka hledat, bála se o něj, ten prďola jí přirostl k srdci stejně jako ostatním. Klukům ukázaly fotku v telefonu a rozdělili se aby měli větší šanci ho najít. Večer se úplně vyčerpané sešly před bytovkou. Nikdo ho nenašel... V tom zazvonil Astrid telefon - neznámé číslo. "Našel jsem vašeho bratrance, ale zadarmo ho nevrátím..."
Nalezenec
"Je to jen malý dítě! My nemáme ani peníze tak co chcete?!" rozčílila se Astrid do telefonu. " Klid, není to výkupné...spíš nálezné. Chtěl bych s vámi rande slečno.." ozvalo se do telefonu. Astrid se zarazila, najednou poznala ten hlas "Eliote???". "Jsem odhalen.." zasmál se do telefonu Eliot " jsme na cestě k vám, za chvilku tam jsme." a zavěsil. Astrid řekla veselou zprávu holkám. Do půl hodiny se objevili. Adeline vyběhla k nim a Enzo jí běžel naproti "Bráško! Tys mi dal..." objala ho, strašně se jí ulevilo. " Omlouvám se... zahlédl jsem na náměstí obrovského růžového mývala a..." začal Enzo "...a došel za ním až do umělecké čtvrti, tam jsem ho našel jak pláče že se ztratil." dokončil Eliot. Astrid ho objala "Mockrát děkuju!". " Nemusíš děkovat, chci své nálezné.." culil se Eliot.
Loučení
Víkend skončil a Enzo musel domu, s Adeline čekali až přijede Andy a vyzvedne ho.
"Už ti ty vlasy lezou do očí, táta by tě měl vzít k holiči." řekla Adeline.
"Ani náhodou, chci mít vlasy jako děda! Táta mi o něm pořád vypráví, musel být super!" vysvětloval Enzo.
"To máš pravdu, byl to skvělej dědeček, škoda že se tě nedožil, určitě by byl rád že má vnoučka a ne jen samé vnučky. " pousmála se smutně.
Crrrrrrrrr (zazvonil zvonek)
"Ne já nechci, líbí se mi tady!" zesmutněl Enzo.
"Domluvím to s tátou a budeš sem jezdit častěji, platí?" zkoušela ho rozveselit Dela.
"ANO! Jsi nejlepší ségra!!!" zaradoval se a skočil jí kolem krku.
Johny a Melody
Johny se sešel s Melody. "Napsal jsem pro tebe píseň,myslím že se ti bude líbít.." nadšeně vyprávěl Johny, když v tom ho Melody přerušila " Proč to děláš, víš přece že na tohle nejsem." Johny se zarazil a zesmutněl. " Fajn, v tom případě asi nemá smysl se dál snažit. Už to zkouším dost dlouho... Měj se Mel, rád jsem tě poznal." zvednul se a odcházel. "Johny počkej!" vyběhla za ním Melody...
První pusa
"Neodcházej!" volala za ním a běžela k něm, když byla už u něj, Johny se otočil a políbil jí. Melody nestihla zareagovat, vyvalila oči a pak to chvilku, celá červená, rozdýchávala. " Já... už nevím...co jsem chtěla říct.." koktala. " Tak radši neříkej nic.." usmál se Johny, přitáhl si jí a znovu jí políbil. Byla z toho celá hotová, ona která nesnáší když se kolem ní lidi pusinkují a teď se tu sama líbá s klukem na veřejnosti. Tohle bude dlouho vstřebávat..
Domácí
Ráno zazvonil u holek domácí "Tahle čtvrť začíná bejt dost moderní, takže jsem se rozhod zdvojnásobit nájem všem nájemníkům.." vysvětloval. Astrid zrudla vzteky "Děláte si legraci? Už takhle je ten nájem dost přehnaný! Co bych ale čekala od člověka co si na sebe oblíkne něco takového.." poukázala znechuceně na domácího svetr ".. víc peněz vám nedáme!" stála si za svým. " Výborně, tak se zbalte a najděte si něco jiného, už vás tu nechci ani vidět, nenechám se urážet, máte dva dny na vyklizení bytu!" otočil se na patě domácí a dupal po schodech pryč. "A sakra..." zakousla se do rtu Astrid.
Sklad
Holky byly v šoku, když jim Astrid řekla co se stalo "Sakra Astrid, taky jsi jednou nemohla tu svojí pusu držet na uzdě? Co teď budeme dělat?" zděsila se Melody " Vážně musíme odejít? Zrovna to tu začalo být tak útulné... kam půjdem? Takhle rychle jiný byt neseženeme.." fňukala Dela. "Asi bych měl řešení.." zapojil se Erik ".. kdysi jsem koupil jedno opuštěné skladiště, chtěl jsem ho zrekonstruovat a pronajímat, ale v současné situace by se nám mohlo hodit." Holky byly štěstím bez sebe, hned se tam jeli všichni čtyři podívat. "Teda Eriku, je to fakt díra.." řekla odměřeně Astrid když viděla stav skladiště. " Neřekl jsem že to bude bez práce, musíme na tom máknout, ale jestli nechcete..." odpověděl a pokrčil rameny. "NE! Berem to!" vykřikly současně holky..
Rekonstrukce
"Přestanete se vy dva někdy cicmat? Venku už je skoro tma a pořád nemáme na čem spát..." drndala Astrid při pohledu na cukrující pár. Erik se zasmál "Když ona je v těch montérkách tak roztomilá.." naklonil hlavu a usmál se na Adeline. Melody mezitím přešla k oknu " Podívejte, ani nemusíme malovat...těch barev venku, to je krása.." dívala se zasněně ven. " Hmm jsi tak úžasný, že jsi nás sem dostal, co by jsme si bez tebe počali, já tě tak miluju..." pohladila Adeline Erika po tváři, ten se už nakláněl aby ji opět políbil. "Nechtějte abych mezi vás vlítla! Užívat si snad můžete potom, marš do práce chásko líná!" zavelela Astrid jako generál a hnala se na ně...
Další den úprav
Rekonstrukce skladu je v plném proudu. Adeline se vrhla na zanedbanou zahrádku, Erik se plácl přes kapsu a koupil pořádnou televizi, ne tu krabičku co měli v bytě předtím a rozhodl se, že jí musí samozřejmě hned zapojit. Astrid celou noc vybalovala takže se šla konečně trochu prospat, no a Melody... ta vzala slovo "vymalovat" trošku moc doslovně..
Hotovo! Prozatím...
Holky z bytu udělaly útulné místo tak, jak to umějí jen ony. Pokoje jsou barevné a v celém domě vládne příjemná atmosféra.
Festival
Když bylo vše vybalené a dům byl zařízený, byl čas začít se zase bavit. Astrid zavolala Eliotovi a vyrazili na rande které mu slíbila. Vzal jí na festival, který se konal v jeho čtvrti města. Přidali se ke šprýmařům a celý večer si tropili žerty z ostatních simíků, foukali bubliny a nakonec zakotvili na baru. Byla tam moc šikovná barmanka a oni ochutnali spoustu jejích vynikajících kokteilů. Oba se výborně bavili..
Noc
Když festival končil, přesunuli se do Eliotova střešního bytu aby sledovali ohňostroj. "Úžasný večer, děkuju Eliote." usmála se na něj Astrid, trochu poblouzněná z koktejlů. "Jsi tak nádherná...." řekl Eliot, přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji políbil. Astrid se vůbec nebránila. Po chvíli se přesunuli do ložnice. Cestou poztráceli většinu oblečení. Snad si to bude alespoň jeden z nich ráno pamatovat.
a ráno...
Astrid se vzbudila docela brzo. Bylo jí strašně, hlava jí třeštila a zvedal se jí žaludek. Sedla si na okraj postele a svět se s ní zatočil. Když se konečně zastavil, našla svoje šaty, oblékla se a rychle zmizela. Nechtěla aby ji Eliot takhle viděl. Z bytu vedl pouze výtah do které se jí vůbec nechtělo " žádné prudké pohyby kamaráde, nebo to pro tebe nedopadne dobře..." pohrozila mu Astrid. Když slunce vycházelo byla už skoro doma, těšila se do sprchy a na svojí postel...
Doma je doma...
"Už nikdy nebudu pít..." slibovala si Astrid. Hrozně jí bolela hlava. Doma hned vlezla do sprchy, byla tam snad půl hodiny. Celá se omyla a šla si lehnout do postele. Konečně vlastní postel. Snad se z toho vyspí..
Lekce basketbalu
Zatímco se Astrid plížila do domu, Erik se snažil naučit Adeline hrát basket. V jeho podání to znělo tak jednoduše. Dela se rozeběhla skočila na koš, zhoupla se, prsty sklouzly a ona spadla přímo na zadek. Byla to pěkná šlupka "Auvajs.." fňukala a zvedala se s rukou na natlučeném pozadí. Erik hned přiběhl " Není ti nic krásko?" strachoval se o svou přítelkyni. " Ale ne... jen očividně neumíš učit..." dobírala si ho.
Žádost
Erik s Adeline se šli projít po nábřeží aby se trochu provětrali. Erik najednou skočil před ní a vzal jí za ruce "Přemýšlel jsem o nás a zjistil jsem, že už bez tebe nechci žít. Jsi to nejlepší, co mi život poslal do cesty.." najednou si klekl na koleno a vytáhl z kapsy košile krabičku " Adeline Starková, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?". Erik vždycky věděl co říct, jak se zachovat, byl dobře vychovaný, galantní a na rozdíl od svých rodičů se nechoval snobsky, Adeline ho milovala celým svým srdcem " Samozřejmě že ano" odpověděla a něžně ho políbila..
Omluva
Astrid šla po práci hned k Eliotovi aby se omluvila za to, jak se posledně bez rozloučení vytratila. "Pojeď nahoru" ozvalo se z interkomu. Eliot stál na terase opřený o zábradlí a pozoroval město, Astrid se z něj podlamovala kolena. Všechno mu vysvětlila. " Mohla jsi mi alespoň nechat vzkaz, myslel jsem že už tě neuvidím.." přišel k ní a chytil ji kolem pasu " a to by byla vážně škoda." políbil ji.". Astrid ještě nikdy nebyla z chlapa takhle poblázněná, připadala si jako hloupá školačka. "Jsem rád že jsi přišla.." řekl Eliot a pohladil ji po tváři. "Já taky.." odvětila Astrid, stoupla si na špičky a políbila ho zpátky. Nakonec zůstala i přes noc..
Svatba
Svatba byla krásná a skromná. Dorazilo jen několik nejbližších členů rodiny. Erik svoje rodiče pozvat nechtěl, prý aby mu nekazili tak krásný den. Adeline byla nádherná, dech beroucí nevěsta, vypadala tak křehce a něžně. Po obřadu přišel za nevěstou tatínek, bylo vidět že má ještě slzy v očích " Tak rychle jsi mi vyrostla holčičko, pamatuju si jako by to bylo včera co jsem si tě přivezl z porodnice a teď jsi vdaná, dospělá žena.." Adeline viděla že má zase na krajíčku a tak ho rychle objala "Mám tě strašně moc ráda tati.".
Překvapení
Erik měl dnes skvělý den, povýšili ho totiž v práci. Večer to šli s Adeline oslavit do centra. Zrovna tam probíhal jejich oblíbený festival lásky. Erik se trošku bál, že je Adeline špatně, celý večer totiž pila jen vodu a tvářila se podivně nervózně. Cestou domů se jí pro jistotu zeptal "Lásko jsi v pořádku, není ti nic?". "Kdepak je mi dobře..vlastně.. nám je dobře." odpověděla a podivně se culila. Erikovi to chvilku trvalo než mu to docvaklo "Ty.." polkl "ty jsi těhotná?". Když Adeline přikývla, po těle se mu rozlilo čisté štěstí, byl tak šťastný jako ještě nikdy.
Strejda
Adeline ráno nebylo moc dobře, dost se jí zvedal žaludek a tak se rozhodla nejít do práce, a místo toho strávit den v nové zahrádce, trošku čerstvého vzduchu určitě neuškodí. Když povolila ranní nevolnost, pustila se do zalévání, dost jí to uklidňovalo. Po škole se stavil Enzo, hrozně se těšil že bude strejda, připadal si dospěle a choval se veledůležitě. " Bude to kluk nebo holka? Doufám že kluk..." spekuloval "mohl by se jmenovat Merlin nebo Achilles! Co myslíš?". Povídali si až do západu slunce kdy pro něj přijel Andy. Výhled byl v tu chvíli vážně magický..
Změny
Melody vzala holky na výlet, chtěla si s nimi promluvit o velkých změnách které ji nejspíš čekají. " Budu se stěhovat do Vrbové zátoky" vychrlila na ně. " Cože? Proboha proč?" zesmutněla Adeline. " Johny tam dostal dobrou nabídku práce a zeptal se mně jestli nechci jet s ním a já mu na to kývla. Nemůžeme spolu bydlet do nekonečna. Ale bylo to skvělý, mám vás obě moc ráda." chytla je za ruce Melody. " My tebe taky, musíš sem často jezdit." Adeline už měla na krajíčku, hormony jí řádili a teď ještě tohle. "Mně se takhle snadno nezbavíš." mrkla na Delu Astrid a všechny se začaly smát.
Příprava
"Dneska bude v baru skvělá párty, viď že půjdeš krásko?" to byla Eliotova slova, když dopoledne volal Astrid. Od té doby prováděla patřičné přípravy. Jelikož si pamatovala jak špatně jí naposledy po pití bylo, pořádně se najedla. Cítit se dobře a vypadat dobře jsou věci které se vzájemně doplňují a Astrid tento fakt nepodceňovala, strávila u zrcadla snad hodinu. Když byla konečně sama se sebou spokojená, vyrazila se bavit. Snad to tentokrát nepřežene..
Smrtící párty!
No teda, to ale byla párty! Astrid se na parketu pěkně předváděla, ale na druhou stranu, bylo co předvádět, tancování jí jde vážně skvěle. Byla to tak skvělá párty, že dorazil i smrťák, je to pořádný pařmen, to se mu musí nechat, breakoval jak o život. Byl trochu trapas, když dorazil Joe, ale docela si s Eliotem rozuměli a Astrid je večer dokonce učila tancovat. Joe to kolem jedné ráno zabalil, Astrid s Eliotem vyrazila domů o dost později..
Bříško
Co má zahrádku, tráví Adeline skoro všechen čas tam, je to opravdu zelená duše. Jelikož už musí být doma a nechodí do práce, dost se nudí a tak se naučila i péct. Dělá skvělý bylinkový chléb. Erik se nemůže dočkat, Dela bude rodit každým dnem. " To je ale pupek, chudinko moje jak ho utáhneš?" políbil ji na tvář. "Není to tak hrozné... " pohladila si Adeline bříško s úsměvem "...asi to bude kluk když je tak veliký" culila se.
Už je to tu!
Adeline se v noci probudila, bylo pod ní podivně mokro a pak zjistila že jí praskla voda "Eriku! Vstávej!! Je to tady!!!" křičela na spícího manžela. Erik vyskočil z postele jako šílený " Ježiši! Už je to tu! Už je to tu!!" panikařil a běžel pro auto. V nemocnici se Adeline hned ujali a odvezli ji na sál. V tom se rozrazili dveře "Kde je moje holčička, tu můžu odrodit jedině já!". " Teto Auroro jsi tady!" vyjekla radostně Adeline. " To je přeci jasné beruško, ničeho se neboj, spolu to zvládneme" řekla Aurora a začalo se rodit..
Trojčata
Adeline přivedla na svět trojčata! Naomi, Kevina a Zoe. Všechny tři děti zdědily maminčinu vyjímečnost. :)
